" Skutečná výzkumná cesta není v hledání nových krajů, ale v novém způsobu vidění."
M.PROUST
Moni, každý Tvůj dotek byl vědomý, s úctou a napojením na mé tělo,postupovala jsi přiměřeně tak, abych si tělo zvyklo. Až ses dostala k mým intimním částem, dotýkala jsi se bez jakéhokoliv studu, falešného ostychu a přitom natolik nacítěně, že jsem se v těle naplno mohla otevřít hlubokým zápisům duše. Tyto příběhy jsme nechaly vyplavit, dala jsi mi prostor jimi vědomě projít, přijmout a uzavřít.
Na konci přišly pocity klidu, vnitřního štěstí, osvobození, očistné přijetí vlastního těla... Děkuji Táňa
Děkuji Ti milá Moniko za jedinečnou tantrickou masáž. Tvůj přístup je velmi citlivý. Petr.
"Miluji mít ve svém domově umělecká díla, o nichž vím, kdo je tvořil .. a kdo do nich otiskl své srdce. Tato mandala na nás září v ložnici, prohlížím si jí před spaním a v noci na mě sálá výživu a klid. Děkuji, Moni, za tento unikátní strom plný života a naděje." Šárka Kmochová
Moni,velké poděkování za zážitky spojené s tantrickou masáží.Zpočátku jsem nerozuměla tomu,co probíhá,chtělo to čas a otevřenost k tomu,co se děje, co .....JE....nádherné uvědomění....komunikace s buňkami......očišťující a léčivý proces....těžko se vše uchopuje do slov....ten nádherný stav.....plynutí za prostorem a časem......Díky Moni za zprostředkování tohoto nádherného prožitku. Alena M.
Ahóooooj Moni, zdravím Tě z prosluněného Kyjova.
Ráda bych napsala pár řádků, jak probíhalo dění kolem mě po smíchovém semináři.
Možná Tě to bude zajímat pro další setkávání s lidmi.
Nic tak obrovského se nestalo, dalo by se říct. Pro mě to však velké bylo.
Hned na druhý den, v pondělí ráno, jsem se při pohledu na sebe do zrcadla začala tak smát, že jsem se divila. Co to je? Byla jsem z toho trochu v šoku, kde se to vzalo? Co se to ve mě děje?
Vůbec to nebyl smích umělý, ale plymul od srdce, aniž bych se snažila, nebo si říkala - teď se budu smát.
Nebyl to smích - sama sobě, ale bylo to něco, jako smích se sebou.
Byla tam taková nějaká blízkost - sama k sobě. Bylo to velice zvláštní a zároveň krásné.
Asi za dva dny volal syn a mluvili jsme spolu snad hodinu. To se ještě nikdy nestalo. Máme spolu zvláštní vztah, kdy se bojím něco říct, protože mě vždycky zesměšní a cítím se pak hrozně. Tak to bývalo, co je dospělý a samostatný. Možná dva roky už až tak nerýpe. Byla tam už určitá změna k lepšímu.
Mluvili jsme o jeho synkovi, o jeho babičce atd. Byl to rozhovor jako rovný s rovným. Určitá otevřenost, tolerance, pochopení.
Tak z toho posunu se synem mám obrovskou radost. Myslím si, že tomu dopomohl seminář se smíchem.
Celý minulý týden jsem měla radost a povznesenější náladu než jindy. Marie H.